Jedná se o barokní chrám, který patří k nejkrásnějším v Olomouci. Již na počátku 13. století zde stávala kaple zasvěcená sv. archandělu Michaelovi, kterou český král, Václav I., daroval skupině dominikánů, kteří se na cestě z Itálie do Polska zastavili v Olomouci. Jejich příchod se datuje k roku 1230. Dominikáni si počínali velmi dobře, takže mohli místo nedostačující kaple postavit velký gotický kostel, který byl dokončen a posvěcen roku 1251. Tento gotický kostel ovšem natolik utrpěl za švédských válek, že se převor kláštera Antonín Peretius rozhodl kostel strhnout a na jeho základech s využitím velké části obvodového zdiva postavit kostel nový, barokní. Nový kostel začali budovat r. 1676. Dokončen a posvěcen byl 9. května 1707 světícím biskupem olomouckým - Juliem z Braidy. Z nového krásného kostela se ovšem dominikáni neradovali dlouho. Císař Josef II. dvorským dekretem z roku 1784 klášter dominikánů zrušil, stejně jako řadu dalších klášterů a kostelů. Aby byl kostel zachráněn, stal se kostelem farním a z kláštera fara a kněžský seminář, který olomoučtí arcibiskupové ve dvou stavebních etapách rozšířili do mohutného stavebního komplexu dnešní podoby.

Kostel sv. Michala je považován za první kopulovitou stavbu severoitalského typu na Moravě. Stavitelem kostela byl císařský architekt Giovanni Pietro Tencala, který má na Moravě řadu staveb, včetně baziliky Panny Marie na Svatém Kopečku. Stavbu kostela nedokončil; pokračoval další italský architekt Domenico Martinelli. Tito dva vtiskli kostelu ojedinělý charakter, takže druhý podobný kostel je, podle pramenů, až někde u Neapole. Kostel sv. Michala je specifický třemi kopulemi na ose kostela, které ilustrují onu pravdu, že Bůh je láska, že i když je jeden, žije svými vztahy mezi osobami Nejsvětější Trojice. V první kopuli od oltáře je v nástropní fresce znázorněn Bůh Otec jako Stvořitel, v té poslední (u varhan) Bůh Syn s vítězným křížem, a v té prostřední, symbolem holubice, jako láska spojující Otce a Syna třetí Božská osoba, Duch Svatý. Tři kopule - jeden chrám; tři osoby - jeden Bůh, Bůh, který je láska, který žije svými vztahy.

Také sama orientace kostela není náhodná, od starokřestanských dob se křesťanské kostely stavěly oltářem k východu (kde to stavebně bylo aspoň trochu možné). To proto, že věřící pak byli při modlitbě obráceni tváří k vycházejícímu slunci, jež je nejvýstižnějším obrazem, symbolem Krista, který jako světlo světa povstal z temnot hrobu, a jako Slunce vždy znovu a znovu přichází od východu, přichází znovu a znovu i On, nabídnout člověku své přátelství, stát se světlem života lidí. V neděli ráno dvěma horními okny ve východní stěně nad oltářem prochází dva mohutné proudy světla, které jsou jako dvě světelné paže, jako náruč světla, která objímá účastníky bohoslužby.

Kostel je dlouhý 60 metrů, široký 20 m a vysoký od dlažby po strop prostřední kopule 41, 2 m. U hlavního vchodu je mohutný kůr, který podpírají dva cherubové. Varhanní skříň je barokní. Varhanní stroj však z roku 1960 z Krnova – koncertní nástroj. Vzadu po stranách oltář Panny Marie v naději proti němu oltář sv. Šebestiána. Uprostřed kostela boční oltář sv. Filomeny a proti němu oltář sv. Jana Sarkandra z roku 1860 (rok beatifikace). Pozoruhodná je barokní kazatelna se stříškou, který měla podobný význam jako naše elektronické zesilovače. Na stříšce sousoší, jak Panna Maria dává růženec sv. Dominikovi, který tuto modlitbu rozšířil po Evropě. Můžeme rovněž zmínit znak dominikánů, pes s hořící pochodní v zubech (stále ještě na stříšce kazatelny), vyskytující se v kostele ještě pětkrát. Podle pramenů měla matka sv. Dominika sen, že viděla psa nesoucího zapálenou pochodeň. Výklad snu byl takový, že její syn svou učeností a kazatelskou službou nesl světlo evangelia po Evropě, jako když pes nese zapálenou pochodeň.

Srdcem každého kostela je svatostánek s Nejsvětější Svátostí. Po stranách cherubové v nadživotní velikosti. Nad svatostánkem krásná kopie obrazu římského malíře Quida Reniho – jak sv. archanděl Michael sráží satana do pekelné propasti. Celý tento mohutný oltář je ilustrací k 12. kapitole knihy Zjevení (poslední kniha Bible). Začíná slovy: „Na nebi se ukázalo veliké znamení, žena oděná sluncem s měsícem pod nohama a korunou z 12 hvězd kolem hlavy“ toto je ztvárněno v horní části oltáře, pak další odstavec začíná slovy: A strhla se bitva na nebi: Michael a jeho andělé se utkali s drakem. Drak a jeho andělé bojovali, ale nezvítězili, a nebylo už pro ně místa v nebi.“(obraz sv. Michaela) Pod tímto výjevem je na svatostánku Beránek, ležící na knize se sedmi pečetěmi jako symbol Krista, jediného Pána nad lidskými dějinami. Po stranách obrazu sv. Michaela jsou 4 pozlacené sochy v nadživotní velikosti velkých církevních učitelů Západu: zleva sv. Řehoř Veliký, sv. Augustin, sv. Ambrož a sv. Jeroným.

Křížovou chodbou pak projdeme do gotické zvonice k souboru nových zvonů. Vede k nim 75 schodů, na dvou místech je snížený profil.

Těsně pod zvony, se nachází síť mohutných trámů, které musí unést 7 tun, houpajících se nad našimi hlavami. Zvony dávají kostelu hlas, volají 3 krát denně k modlitbě, zvou na bohoslužbu, při svatbě se stávají zvony svatebními, a při pohřbu vyprovázejí na cestě poslední. Zvony měly jednu velkou „nevýhodu“, byly ze stejného materiálu, ze kterého se vyráběly hlavně děl. Zvonový soubor padl dvakrát v plen při válečných rekvizicích (poprvé 1917, v roce 1926 je stihli udělat znovu, a 1943 je potkal týž osud). Současný zvonový soubor je už třetí, poté, co kostel byl 64 let bez zvonů, pokud nepočítáme 40 kg umíráček v lucerně zvonice. V roce 2007, při výročí 300 let posvěcení kostela nejmenší zvon (600 kg – Sv. Jan Sarkander) zaplatil pan ing. Březina, hejtman Olomouckého kraje. Při svěcení tohoto zvonu bylo sděleno, že pokud by se našel dárce částky 10 000 Kč a více na druhý zvon (850 kg – Sv. Zdislava, patronka rodin) bude jméno jeho rodiny odlito na zvonu. Za 2 měsíce se sešlo 530 000 Kč, a byl druhý zvon. Tato nabídka se realizovala i u dalšího zvonu. Za 4 měsíce se sešlo 1 000 000 Kč a byl třetí zvon (2 000 kg – sv. archanděl Michael), a následně 2,5 mil. Kč a byl 4. zvon (3 000 kg – Panna Maria – Ochránkyně nenarozeného života). Jména všech rodin dárců jsou na zvonech uvedeny. Zvony lze vidět i při zvonění. Při posledním zvonu se podařilo udělat ještě 3 menší chybějící zvony: 2 na kostel sv. Kateřiny 100 kg a 50 kg, a jeden 38 kg na kapli sv. Jana Sarkandra. Všechny zvony byly odlity ve zvonařské dílně paní Leticie Dytrychové – Vránové v Brodku u Přerova.

Systém zvonění zvonů funguje na tzv. lineární motor, tj. silný elektromagnet, který dá impuls do kovového jádra spojeného se zvonem, zvon se zhoupne, elektronika pak počká, až se zvon vrátí do výchozí polohy a opět dá impuls stejným směrem. Tak se zvon rozhoupe, a tento systém se následně dá naprogramovat na celý týden.   

Záběry ze zaměřování podzemních krypt z důvodu budování lešení nad nimi únor 2017