Již v nejranějších kulturách dostaly barvy pevnou náboženskou symboliku, např. u Egypťanů a Židů. Od 12. - 13. stol. byly v katolické církvi stanoveny barvy pro liturgická
období, např. bílá barva pro Velikonoce, červená Svatodušní svátky, fialová pro advent a postní období atd.
Bílá - barva světla, nevinnosti a čistoty
Bílá je barvou světla, a proto je obrazem Krista, který je světlem světa. Používá se o všech svátcích Páně, pokud nepřipomínají umučení. Bílá také symbolizuje nevinnost a čistotu, a je tudíž používána o svátcích Panny Marie, andělů, svatých vyznavačů, panen a vdov, kteří netrpěli mučednickou smrtí, a používá se i při pohřbu dětí. Dalším významem bílé barvy je radost, a používá se tedy při všech radostných příležitostech, v průvodech a při udílení svátostí, vyjma svátostí smíření a pomazání nemocných. Je vlastní Velikonočnímu období, Narození Páně. Navíc ještě Jana Křtitele (24.6.), katedry svatého Petra a obrácení svatého Pavla.
Červená – barva lásky, ohně a krve
Červená připomíná utrpení a oheň. Používá se na Květnou neděli, Velký pátek, svatodušní svátky a při slavení utrpení Páně, apoštolů, evangelistů a mučedníků.
Zelená – barva naděje
Zelená je barvou naděje, poněvadž evokuje pohled na zelené osení slibující bohatou úrodu. Symbolizuje Kristovo zmrtvýchvstání. Používá se v liturgickém mezidobí.
Fialová – barva pokání a kajícnosti
Fialová barva připomíná barvu popela a znamená pokání a kajícnost. Používá se v adventní a postní době a také při mších za zemřelé (všech věrných zesnulých).
Růžová – barva radosti
Vyjadřuje radost z příchodu Ježíše a z toho, že vykoupil lid. Používá se jen o 3. neděli adventní (začíná "Radujte se") a 4. neděli postní ("Vesel se").
Zlatá (žlutá) – barva důstojnosti
Používá se při velkých slavnostech, a může nahradit jakoukoliv jinou barvu.