Svatá matka církev pokládá za svůj úkol v určité dny během roku slavit posvátnou vzpomínkou vykupitelské dílo svého božského Ženicha. Každý týden si připomíná zmrtvýchvstání Páně v den, který nazvala dnem Páně. Jednou v roce slaví zmrtvýchvstání Páně spolu s jeho svatým utrpením jako největší svátek, totiž Velikonoce.

Celé Kristovo tajemství rozvíjí v ročním okruhu, a to od jeho vtělení a narození až k nanebevstoupení, k letnicím a k očekávání blaživé naděje a příchodu Páně.

Když tak slaví jednotlivá tajemství vykoupení, otvírá věřícím bohatství mocných činů a zásluh Pána, takže je neustále v jistém smyslu zpřítomňuje, aby se s nimi věřící setkávali a aby z nich čerpali spásonosnou milost.                                                                                                         (Konstituce Sacrosanctum concilium, č. 102)

Doba adventní - období očekávání příchodu Pána Ježíše. Trvá čtyři neděle adventní, končí 24. prosince.

Doba vánoční - je oslavou narození Ježíše Krista. Začíná na Hod Boží vánoční (25. prosince) a končí nedělí po svátku Zjevení Páně (Tří králů) - svátkem Křtu Páně.

 Liturgické mezidobí - (první část) zahrnuje několik týdnů mezi vánoční a postní dobou.

 Doba postní - začíná Popeleční středou. Po dobu šesti nedělí nás církev vybízí k pokání a k obrácení, abychom se dobře připravili na oslavu velikonočního tajemství. Vrcholí velikonočním triduem (Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota), které přechází ve slavnost Ježíšova vzkříšení.

 Doba velikonoční - vyjadřuje radost z Ježíšova zmrtvýchvstání. Během sedmi týdnů si připomínáme události po Kristově vzkříšení, zvláště ježíšovo nanebevstoupení. Toto období je zakončeno slavností Seslání Ducha Svatého.

 Liturgické mezidobí - (druhá část) vyplňuje zbývajícví čas liturgického roku. Končí slavností Krista Krále, po níž následuje opět doba adventní.